Island je jeden z nejmladších ostrovů na zeměkouli. Leží na Středoatlantském podmořském zlomu, což je vyvýšenina oceánského dna (táhnoucí se od Špicberk až do jižního Atlantiku), kde dochází vlivem výstupu lávy k rozpínámí dna oceánu a k oddalování kontinentů (euroasijské a severoamerické desky). Kromě toho je Island nad horkou skvrnou, tedy v místě, kde má zemská kůra mimořádně silný tepelný tok. Asi před 25 miliony lety docházelo k prvním výlevům lávy na dno Atlantického oceánu a tehdy vznikl zárodek Islandu. Díky nejsilnější sopečné činnosti na světě se Island stále přetváří. Například díky sopečným erupcím vznikly v nedávné době nové ostrovy na jihu Islandu, v roce 1963 ostrov Surtsey a v roce 1974 ostrov Heimaey.

Historie obydlení Islandu je poměrně krátká. V 6.století n.l. navštěvovali ostrov irští keltové. První obyvatelé byli v roce 872 norští vikingští šlechtici, kteří uprchli před krutovládou nového krále Haralda Krásnovlasého. Koncem devátého století začala hromadná evakuace z Norska nejen šlechticů, ale i sedláků, pro které si nenasytný Harald vymýšlel nové daně. Zkušenost s tyranií učinila z Islanďanů demokraty a v roce 930 vznikl na planině Thingvellir první parlament na světě - Althing, který zasedal každý rok po dobu dvou týdnů v období letního slunovratu. Přístup sem měl každý z asi 45 tisíc obyvatel a tím se Althing stal centrem kulturního a společenského života ostrova.

V roce 1262 nastal zvrat, protože byl Island podřízen norskému králi a od roku 1397 se dostal spolu s Norskem pod dánskou nadvládu. Z Islandu se stala nejzaostalejší země Evropy.
Island je stále zkoušen četnými sopečnými erupcemi. V letech 1783 - 1784 řádila sopka Laki, pod jejíž lávou zmizela velká část Islandu a mnoho lidí i zvířat zemřelo. Sopečný popel dolétl zejména do Velké Británie i Skandinávie, ale i téměř do celého světa. Dánská vláda uvažovala o přemístění všech zbylých 40 tisíc obyvatel Islandu do Dánska.
Revoluční vlna v polovině 19. století dosáhla i na Island. V roce 1843 obnovil svoji činnost Althing a v roce 1874 získal zákonodárnou moc.
Jednu z nejhorších sopek zažil Island i v roce 1875, kdy následky výbuchu sopky Askja zničily islandskou ekonomiku a způsobily velký hladomor. Během následujících 25 let 20% obyvatelstva Islandu emigrovalo, hlavně do Kanady a Spojených států.
V roce 1918 získal Island nezávislost a s Dánskem vytvořil personální unii.
Za druhé světové války si USA vybraly Island jako svoji námořní základnu a od té doby začal rozkvět Islandu. 17. června 1944 skončilo spojení s Dánskem a byla vyhlášena Islandská republika.
Island je členem NATO, ale svoje vlastní ozbrojené síly nemá. Na Islandu je americká armáda. Při rozhodnutí o odchodu části amerických vojáků v roce 2006 Island protestoval, protože se začal cítit ohrožený.
V současné době patří Island mezi země s největší životní úrovní na světě. Nechce vstoupit do Evropské unie, protože nechce ztratit svoji suverenitu zejména kvůli rybolovu, který zaujímá téměř 50% hospodářské síly Islandu.