Mapa současné vulkanické činnosti a její spojitost s globální deskovou tektonikou.

Jako sopečná činnost (vulkanismus) se označují všechny projevy magmatické aktivity, tedy vlastní pronikání magmatu (horninová tavenina obsahující plyny a páry) na zemský povrch, kde se pak označuje jako láva. K výlevům magmatu dochází jak na souši, tak i v mořích a oceánech. S vulkanickou činností jsou také spjaty výrony horkých par a plynů, prameny termálních vod a vulkanickou činnost také často doprovázejí zemětřesní (způsobené pohyby magmatu).

Sopečná činnost probíhala na Zemi ve všech obdobích její minulosti a probíhá dodnes. Island se nachází na Středoatlantském podmořském zlomu a nad horkou skvrnou, kde má zemská kůra mimořádně silný tepelný tok. Proto je na Islandu i v současnosti 200 magmatických sopek, z toho 30 činných a mnoho bahenních sopek. Celá třetina lávy vychrlená z útrob země za posledních 500 let leží na Islandu.

V naší republice můžeme vidět pozůstatky vyhaslých sopek například blízko Bruntálu.

Na fotografii je sopka Hekla, kolem které jsme několikrát projížděli.

Místo kde proniká nebo pronikalo magma a vulkanické plyny na povrch se označuje jako sopka - vulkán. Sopky vznikají jak ve vodním tak i suchozemském prostředí. Existují různé typy a tvary sopek. Většina sopek vytváří kopec tvořený utuhlou lávou nebo sopečnými vyvrženinami (tzv. pyroklastiky). Sopečná erupce je vyvolána tlakem plynů uvolněných z magmatu a nastává v případě, kdy tlak plynů vyvolává takové napětí, že dojde k násilnému proražení poslední překážky dělící magma od zemského povrchu. Při počátku erupce nejprve unikají plynné látky a teprve poté dojde k samotným výlevům láv. Sopky kromě magmatu a plynů vyvrhují i pevné látky tzv. pyroklastika a to zejména ještě před výlevy samotných láv, kdy dochází k erupcím par a plynů, při nichž se do atmosféry dostává velké množství pyroklastického materiálu. Jedná se například o sopečné balvany, které dolétávají až stovky metrů od kráteru, sopečné bomby (pumy) decimetrových rozměrů se sklovitou vrstvou na povrchu, sopečný písek - tzv. lapili o velikosti milimetrů až centimetrů a sopečný popel, který dolétne až do vzdálenosti stovek kilometrů od kráteru.

Někdy po velkém výbuchu nebo po vyčerpání magmatu z magmatického krbu dochází k propadnutí svrchní části sopečného aparátu a vzniká tzv. kaldera (sopečné jezero). Kaldery je možné vidět například v sopce Ljótipollur a v sopce Askja.

Laicky nazvané "bahenní sopky" jsou mofety (výrony oxidu uhličitého o teplotě 20 - 30 °C), solfatary (100 - 200°C, vodní páry s příměsí sirovodíku, oxidu siřičitého a oxidu uhličitého) a fumaroly (200 - 800°C, převažují páry kyseliny chlorovodíkové, dále jsou obsaženy oxid siřičitý, sirovodík a přehřátá vodní pára). Bahenní sopky jsme pozorovali v oblasti Krýsuvík