Ledovce jsou jedním ze symbolů Islandu. Je jimi pokryto asi 11% povrchu Islandu. Ledovce vytvářejí četné jazyky, pukliny, laguny, ledovcové jeskyně a jezera, které chrání před zamrzáním aktivní podzemní sopky. Podzemní sopky ale způsobují intenzívnější tání ledovců.

Vatnajökull

Vatnajökull je největší islandský ledovec, má rozlohu 8400 čtverečních kilometrů, je třetí největší na světě (po Antarktidě a Grónsku) a je větší než všechny evropské ledovce dohromady. Místy dosahuje tloušťky až 1000 metrů. Pod Vatnajökulem jsou stále aktivní sopky Grímsvötn a Öraefi a stejně jako nedaleká Laki a Vatnavötn jsou velice nebezpečné. Koncem roku 1996 vyvolalo tání ledovců po erupci sopek pod ledovcem Vatnajökull velké záplavy, které zničily okolní nížiny.

V islandském parlamentu bylo v březnu 2007 dohodnuto založit národní park u ledovce Vatnajökull. Vatnajökulsthjódgardur (Národní park Vatnajökull) se stane největším národním parkem v Evropě a má být otevřen během léta 2007. Bude pokrývat celou osminu plochy Islandu a bude zahrnovat též současné národní parky Skaftafell a Jökulsárgljúfur.

Mýrdalsjökull

Mýrdalsjökull je čtvrtý největší ledovec na Islandu, má rozlohu 700 čtverečních kilometrů, je asi 1000 metrů široký a dosahuje výšky 1480 metrů. Pod Mýrdalsjökullem je sopka Katla (1250m), která v minulosti napáchala mnoho škod a stále je aktivní. První zaznamenaná erupce byla v roce 894, poslední v roce 1918, během této doby vybuchla šestnáctkrát. Předpokládá se, že sopka chrlila asi 70 tisíc krychlových metrů lávy za sekundu, což je pětkrát větší objem, než má Amazonka. Chrlící horká láva roztavila Mýrdalsjökull natolik, že záplavy vody a písku zdevastovaly celé okolí.

Eyjafjallajökull

Vodopád Skógafoss pod Eyjafjallajökullem.

Sólheimajökull

Při blížším setkáním s ledovcem jsme byli překvapeni jeho černým zabarvením. To je způsobeno lávovými kamínky a prachem při sopečné činnosti. Nový sníh, který napadl v zimě, již roztál a pod ním zůstaly pozůstatky sopečné činnposti, které mohou být i několik let staré.