Nejsevernější hlavní město světa Reykjavik (kouřící zátoka) bylo prvním osídleným místem na Islandu, když zde v roce 874 přistál Ingólfur Amarson a usídlil se mezi Tjörnem a oceánem. Postupně se toto místo osídlovalo a například v roce 1786, kdy Reykjavik získal chartu obchodního města, zde žilo 167 obyvatel. V roce 1796 se do Reykjaviku přestěhoval z Thingvelliru Althing a od té doby se Reykjavik rozvíjel jako hlavní město. V roce 1806 zde žilo již 300 obyvatel, ale z toho jich bylo 27 ve vězení za opilství. Koncem 19. století se Reykjavik spojil s dalšími osadami, čímž dosáhl 2000 obyvatel. Při založení univerzity v roce 1911 žilo v Reykjaviku 12 000 lidí a v době získání nezávislosti země 45 000 lidí. Reykjavik od konce 19. století polyká okolní sídla a stále se rozrůstá. Na ploše velikosti asi 500 čtverečních kilometrů (jako Praha) žije 150 tisíc obyvatel (desetina obyvatel Prahy).

Centrem Reykjaviku je rybník Tjörn, kolem kterého je mnoho důležitých institucí.

Kostel Hallgrímskirkja je hlavní dominantou Reykjaviku viditelný ze vzdálenosti 20 km.

Majestátný Perlan zásobuje teplem Reykjavik.

Nenápadný Hőfdi je svědkem důležitých historických událostí.

Na břehu Atlantského oceánu se rozkládá Reykjavický přístav.

Obří nádrže jsou nejenom na Öskjuhlidu.

Všude v Reykjaviku jsou bezbariérové obrubníky.

Mezinárodní kulturní centrum.                                  Národní divadlo je v přestavbě.

                                      Primátor Hannes Hafstein před úřadem vlády.

Do oceánu se v Reykjaviku vhání horká geotermální voda, proto i v Atlantiku je voda příjemně teplá.

I když mají dětičky krásné hřiště, lomcují dveřmi, protože chtějí domů.

Leifur Eiríksson

Tady bude asi dobrý příjem.

Téměř za jízdy odvezl náklaďák pyramidu.

Poslední pohled do centra.

Takto nádherných slunečních dní je na Islandu málo, proto je Reykjavičané využívají naplno.

I turisté v Reykjaviku odpočívají.