Před zavedením dánského obchodního monopolu (v roce 1602) byl Keflavik jedním z největších obchodních center na Islandu. V roce 1855 získal Keflavik zpět svůj obchodní význam. Vyrostl tu také rybářský přístav a i v současnosti je tu rozvinutý rybářský průmysl.

V roce 1941 opustily Keflavik britské obranné složky, ale vystřídali je Američané, kteří si zde založili vojenskou základnu zejména pro doplňování paliva pro vojenská letadla. Po vzniku NATO v roce 1949 se stal Keflavik oficiální vojenskou základnou (její zbytek je v nedalekém městečku Narvik). Island tím získal dvě veliké výhody: příliv amerických financí a obranu Islandu americkými vojáky.

Od konce studené války se zde vojenský provoz omezil, Američané dali vybudované letiště k dispozici Islandu a toto letiště se stalo největším letištěm v Islandu pro mezinárodní lety. V Keflaviku je i několik pamětihodností, které jsme ale nenavštívili.

Plastika Regnbogi (Duha) a plastika Potuhreibura (Hnízdo proudového letadla) od Magnúse Tómassona.