bahenní sopka
HORÁČKOVI
dnes je stránka aktualizována 31.8.2007

 
 
Zajímavosti

 


První překvapení na nás čekalo hned po příletu v Keflaviku. Po Islandu jsme jezdili vypůjčeným mikrobusem, který byl v pořádku přistaven na letišti. Na Islandu se nekrade, proto klíčky i doklady měly být v mikrobusu. Ale nebyly. Nakonec se ukázalo, že byly, ale ne na sedadle řidiče.


Na Islandu nemají klasická jména a příjmení jako v jiných zemích. Nejdůležitější je křestní jméno, podle kterého jsou dokonce řazeny i telefonní seznamy. Dítě dostává místo příjmení křestní jméno svého otce (event. matky) s příponou -dóttir (dcera) nebo -son (syn). Více o tomto píši na stránce Islanďané.



Islandští koně mají ve světě mimořádné postavení. Od roku 930 se islandští koně křížili pouze mezi sebou a vznikli mimořádně odolní všestranní koně. Více je na stránce Islandští koně.


Díky geotermálním pramenům mají Islanďané energii téměř zdarma. Pomocí výměníků je rozváděné teplo po celém Islandu (my jsme shlédli elektrárnu Nesjavellir). Geotermální prameny slouží také k vyhřívání skleníků (největší oblast skleníků na Islandu je ve Hveragerdi). Významné jsou také bazény s léčivou geotermální vodou, například v hotelu Bitra, ve kterém jsme bydleli, v geotermálním jezírku v oblasti Landmannalaugar, v geotermálním areálu ve městě Selfoss a v Modré laguně.



Jídlo, stejně jako ubytování, je na Islandu velice drahé. Island je pro turisty druhá nejdražší země po Japonsku. Například jedna tato polévka stála v samoobslužné jídelně v přepočtu 200 Kč.


V Reykjaviku je možné se koupat v oceánu s vyhřívanou vodou. Jižně od Öskjuhlidu je v zátoce Fossvogur vyhloubené koupaliště s navezeným pískem, do kterého je dnem přiváděna teplá geotermální voda. Při teplotě oceánu pod 10°C je v minizátoce voda teplá před 20°C, ve které se lze koupat od června do srpna.



Na Islandu se v 60. letech minulého století připravovali američtí kosmonauti k přistání na měsíci. Konkrétně v oblasti sopky Askja.


Islanďané jsou věřící. Víra u nich ale neznamená chodit každý týden do kostela a nechávat si odpustit hříchy. To by i vzhledem k vzdálenostem bylo někdy obtížné. Islanďané mají víru v sobě, podle víry se chovají, ale svoji víru nedemonstruují. Přestože Islanďané mnoho do kostela nechodí, hloubka jejich víry se pozná i podle toho, že většina svateb a téměř všechny pohřby se odehrávají v kostele.

Islanďané věří v nadpřirozené síly. Skřítci, obři, duchové, trollové, elfové - ti všichni hrají v životě Islanďanů velkou roli. Téměř každá rodina má svého dobrého skřítka, který ji chrání před zlými silami.



Při vhazování pohledů do poštovní schránky si musíme dát pozor. Správná je jenom ta první.


Přestože v Reykjaviku nemusí být stále v zimě sníh, Reykjavičané si zpříjemňují dlouhou temnou zimu vytápěním chodníků.


 

 

Sigrídarbúd - záchranné chaty

Podél islandských břehů ztroskotávají lodě. Proto byly vybudovány záchranné chaty pro trosečníky. Jsou natřeny oranžovou barvou, snadno viditelnou i v nepříznivém počasí, a jsou postaveny podél břehů celého ostrova. Nyní se stavějí také na opuštěných místech ve vnitrozemí. V chatce jsou deky, oblečení, lékárnička, vařič, potraviny, lihové topení a hlavně vysílačky. Oblečení se označuje logem se záchranným kruhem, neboť dříve bylo trofejí nenechavých turistů.