Hora Bláhnúkur (Modrý vrchol) lemuje na jihu lávové pole Laugahraun. Je 943 metrů vysoká a výstup na ni je dosti náročný. Cesta nahoru je strmá a štěrkový povrch je velmi kluzký. I při nádherném slunečném počasí, při kterém jsme procházeli mezi lávovým polem Laugahraun a Bláhnúkurem, zafoukal vítr a na nás se snášely kameny, kamínky a prach. Prach se bohužel dostal i do foťáku, takže jsme poučeni, že vodotěsné pouzdro je dobré i do lávového pole, protože nefotit padající kameny není to nejlepší řešení.

Značená cesta je bezpečná, i když jsme také v blízkosti lávového pole.

V tuto chvíli jsme netušili, co Bláhnúkur i za teplého slunečného počasí dokáže.

Zpětný pohled na Brennisteinsaldu.

Láva vytváří zajímavé obrazce, mech je ještě umocnňuje.

Úpatí Bláhnúkuru je impozantní.

Z řeky Graenagil je v teplém bezdeštivém počasí potůček.

Cesta je značena tyčemi s bílou barvou.

I v této půdě si rostlinky hledají cestu k životu.

Bláhnúkur se začíná bouřit, velké kameny padají do řeky, malé až na nás a prach je všude.

Raději rychle odcházíme pryč.

Zpětný pohled na řádící horu nás ubezpečuje o správnosti rychlého úniku.

Cesta je někdy plná drolících se kamínků.

Brzy se budeme loučit s lávovým polem Laugahraun. Nyní poslední obdiv Bláhnúkuru.

Tady teče řeka Graenagil, když prší nebo tajou ledy a sněhy, tehdy je cesta neprůchozí.

A jsme již u ohraničeného kempu blízko našeho cíle chaty Landmannalaugar.